Vědci popsali několik fází lásky a neváhali přirovnat zamilované lidi k feťákům. Pro někoho možná šokující a zcela určitě neromantické. Po první fázi fascinace se dostáváme do druhé fáze akutní zamilovanosti. Toto období na páru poznáte na první pohled. Takto zamilovaní lidé mají oči jen pro sebe, chtějí spolu trávit maximum času a vytrácí se „já“ ve prospěch „my“. Je to přirozená fáze, která však po několika měsících odezní ve prospěch opravdového vztahu. Samozřejmě pokud se ve fázi zamilovanosti vytvořila i další pouta, jako společné zájmy či porozumění. Až po odeznění „hormonální bouře zamilovanosti“ se pozná, jestli má vztah šanci na dlouhodobé trvání.

Ve zdravém vztahu se postupem času vytvoří i další pouta, než jen fyzická přitažlivost. V partnerech máme mít oporu, máme se s nimi cítit bezpečně, mají to být zároveň i naši přátelé. Vyzrálý vztah se vyznačuje i vzájemnou důvěrou a respektem. Respektujeme to, že partner má i jiné zájmy a chce trávit čas i v přítomnosti dalších osob.  Zdravá osobnost s tím nemá problém, věří svému partnerovi a využívá svůj volný čas pro své zájmy či přátele. Agresor oproti tomu často nesnese, aby měla jeho přítelkyně čas jen pro sebe. Agresor chce mít nad svou partnerkou naprostou kontrolu, a proto s ní chce trávit maximum času nebo chce mít přehled o tom, co partnerka dělá, s kým se stýká, o čem se baví. Připadá Vám to nepředstavitelné? Nechápete, proč na agresorova slova partnerka přistoupí? Proto je tu ukázka rozhovoru mezi agresorem a jeho partnerkou:

Partner: „Lásko, co podnikneme dneska večer?“
Partnerka: „Jsem domluvená s holkama, jdeme do kina.“
Partner: „A na co? Půjdu s váma.“
Partnerka: „No… víš, to je holčičí večer, tam chlapi nemají co dělat.“
Partner: „Aha… a není to škoda, že spolu večer nebudeme?“
Partnerka: „Tak můžeme někam zajít zítra.“
Partner: „Zítra je zítra, ale co ten dnešní večer. Chceš mi tím říct, že seš radši s holkama, než se mnou?“
Partnerka: „Ale to ne, jsem s tebou ráda, ale holčičí večery už jsou něco jako tradice.“
Partner: „Jo tradice… tak to možná, když jsi byla sama, ale teď máš mě a já tě miluju a chci s tebou být každou volnou chvilku. Ty to snad nechceš? Nejseš se mnou ráda?“
Partnerka: „Jsem s tebou hrozně ráda, ale s holkama je to taky fajn.“
Partner: „Takže mě máš na stejný úrovni jako kamarádky? No, kamarádky… stejně tě pomlouvaj…“
Partnerka: „Holky mě nepomlouvaj…“
Partner: „Ty jsi tak naivní… není to tak dlouho, co jste byly s Dášou pohádaný. A kdo tě utěšoval?“
Partnerka: „No, ty… ale to bylo jen nedorozumění, už jsme s Dášou v pohodě.“
Partner: „Odvádíš řeč jinam. Co bude s tím večerem? Musíš si vybrat, kdo je ti milejší.“

Můžete si domyslet sami, jestli by partnerka odolala takovému nátlaku, spojenému s vydíráním a manipulací. Pro zdravý vztah je udržení si času a prostoru jen pro sebe nezbytnou nutností. Ve vztazích, kde to není, je pocitově velmi těsno a nedýchatelno, protože tam chybí svoboda. Ve zdravém vztahu mám možnost mít svoje zájmy a neznamená to, že partnera nemiluju. To jen násilný partner toto zaměňuje, protože se mu pak s obětí lépe manipuluje, když u ní vyvolává pocit, že něco není v pořádku.

Vztah, kde se necítím dobře, bojím se partnerovi říct, že jdu někam s kamarádkou, není v pořádku. Vztah, kterému obětuji všechno ve strachu, aby se partner nenaštval, není v pořádku. Násilný partner nerespektuje něčí hranice, má tendenci ovládat celou osobnost, každý aspekt života své partnerky a nikdy se nezastaví. Nikdy se nenasytí a bude pokračovat dál, dokud ze své partnerky nevytvoří loutku bez vlastního názoru. Ani pak nebude spokojen a to, že partnerka nemá vlastní názor, jí bude vyčítat a bude se jí proto vysmívat.

Mgr. Petra Suchanová, ROSA

Článek byl vytvořen v rámci projektu Stopnasili.cz za laskavé podpory NF AVAST.