Pro preventisty ZŠ

 

Každý rok jsou tisíce dětí vystavené násilí: doma, ve školách, prostřednictvím médií. Řada dětí zažívá domácí násilí – v ČR během svého života zažije násilí ze strany svého partnera 38 % žen. Nejčastěji jsou násilím zasaženy ženy na mateřské dovolené a ženy ve věku 30 – 44 let, tedy ženy, které mají doma školní děti. Bohužel v rodinách, kde k násilí dochází, jsou děti svědky násilí více než v 90 procentech případů, fyzicky na své děti útočí 40 – 60 procent násilných otců. Tyto děti jsou ovlivněny již samotným svědectvím násilí – násilné vzorce chování si přenášejí do dalšího života a kontrolu a moc, která je při násilí uplatňována, berou jako samozřejmé prostředky sociální komunikace. Mezi českými školami nebyl podobný průzkum veden, ale například v každé kanadské škole je přibližně 3 až 5 dětí ve třídě vystavených domácímu násilí.

Děti z rodin, kde dochází k násilí, jsou ohroženy psychicky i emocionálně. Pokud jde o školní výsledky, je u těchto dětí pravděpodobné, že je zasažena jejich schopnost koncentrace, mohou se mentálně zpožďovat a přestávají stačit ve výuce vrstevníkům. Mohou si přenášet násilné vzory chování do vztahů s vrstevníky – ať už toho kdo šikanuje či terorizuje okolí nebo toho, kdo se stává potenciální obětí.
Včasná identifikace domácího násilí v rodině žáka a studenta může vést k dřívější a efektivnější podpoře a intervenci pro děti a jejich rodiny. Učitel je v ideálním postavení: může identifikovat potíže studenta a žákovi může pomoci otevřít téma násilí, vyrovnat se s prožitými traumaty, intervenovat v jeho prospěch. Intervence založená na škole a preventivní iniciativy mohou snižovat rizikové faktory pro žáky. Učitelé ale musí vědět, jak v takových případech postupovat, aby nevhodně nezasáhli do rodiny a násilí nebezpečně neeskalovalo tak, že by byl ohrožen jak žák, tak rodič – oběť násilí.
Identifikovat rodinu, kde dochází opakovaně k násilí nemusí být jednoduché, protože pachatelé mívají dvojí tvář. Zcela jinak se chovají doma a jinak na veřejnosti. Okolí by mnohdy vůbec neřeklo, že ten slušný pán by doma mohl někoho ponižovat, vyhrožovat, nebo bít. I oběti se mnohdy snaží navenek působit tak, jako že se nic neděje, protože se za násilí stydí. Násilí v rodině se tak stává tajemstvím, jakýmsi tabu, o kterém nikdo, včetně dětí, nehovoří.

Změny v chování

Každé dítě reaguje na násilí v rodině a týrání jiným způsobem. Pokud dítě znáte delší dobu a všimnete si změn v chování a prožívání dítěte, může to být důležitým signálem toho, že se něco děje. Děti, které jsou aktivní, společenské a komunikativní se mohou stáhnout a být zamlklé, bojácné, vyhýbající se přímému kontaktu. Naopak děti, které byly spíše stažené, samotářské, tiché, mohou překvapit častým vyrušováním, výbušností a podrážděností.
Dlouhodobý stres, který se s násilím v rodině pojí, způsobuje také vyčerpanost a kolísavost pozornosti. Tak se může stát, že i výborný žák či žákyně podává v různých vlnách horší výsledky. Děti často reagují na traumatické a náročné situace tzv. regresí. Znamená to, že se vrací k již překonaným vývojovým obdobím. V praxi to může znamenat to, že se u dítěte, které již dobře vyslovovalo, objeví znovu dětská patlavost nebo začne koktat, dítě, které již zvládalo veškeré hygienické návyky se začne pomočovat apod. Také za šikanou a agresivitou mezi vrstevníky se často skrývá historie násilí v primární rodině. Děti nemusí agresivitu obracet jen vůči svým spolužákům nebo sourozencům. Nikoli neobvyklé je, že ji namíří samy proti sobě. Takové chování může mít podobu sebepoškozování (vytrhávání vlasů, řezání, škrábání do krve, vpichování různých předmětů do kůže apod.) nebo sebevražedných myšlenek či pokusů. Děti, které jsou vystaveny velkému stresu či násilí mohou reagovat tak, že jejich emoční reakce na týrání vymizí, děti své emoce jakoby odštěpí. Prožívat jakékoli emoce je pak velmi obtížné. Děti, které jsou vystaveny násilí mezi rodiči na tuto situaci reagují podobnými symptomy, jako děti, které jsou samy týrány a zneužívány. Strach a bezmoc totiž zažívají i ty děti, které násilí „jen vidí nebo slyší“.

Podle čeho poznám, že se něco děje?

Děti a dospívající, kteří jsou vystaveni násilí v rodině mohou vykazovat některé z následujících znaků. Jedná se o takzvané nespecifické symptomy, což znamená, že se vyskytují u dětí z rodin s domácím násilím, ale nejen u nich:

  • Bolesti břicha , bolesti hlavy, zimomřivost, únava, ospalost
  • Potíže udržet pozornost ve třídě, koncentraci na práci a učení se novým informacím, zhoršená krátkodobá paměť
  • Smutek, stažení se, pokles přirozené zvídavosti
  • Zvýšená aktivita, výbušnost, podrážděnost (u dětí, které byly před tím zamlklé)
  • Úzkost a strach, nízké sebevědomí, nedostatek sebedůvěry, nejistota
  • Zvýšené napětí, lekavost
  • Poruchy příjmu potravy
  • Záškoláctví, útěky z domova
  • Zhoršení prospěchu, výkyvy ve výkonnosti
  • Sebevražedné myšlenky nebo pokusy
  • Obviňování se za násilí, ke kterému doma dochází
  • Agresivita vůči vrstevníkům
  • Regrese
  • Opoždění psychomotorického nebo psychického vývoje

Následující charakteristiky jsou již specifické pro různé formy násilí. Obvykle se vyskytují v kombinaci s některými z nespecifických symptomů, ať už se jedná o projevy v prožívání dítěte nebo chování.

  • Modřiny, oděrky, zlomeniny a jiná poranění
  • Neadekvátní vysvětlení nebo vyhýbání se vysvětlení vzniku poranění
  • Zakrývání zranění či modřin oblečením (např. dlouhé rukávy, kaloty či sukně i v horkém počasí)
  • Vyhýbání se hodinám tělesné výchovy nebo převlíkání se společně s jinými dětmi
  • Strach z fyzického kontaktu
  • Strach z odhalení a z toho, že by mohl být pachatel kontaktován

Specifické symptomy sexuálního zneužívání:

  • Zdravotní potíže jako chronické svědění nebo bolest v oblasti genitálií, pohlavní choroby
  • Sexuální chování neadekvátní věku dítěte
  • Znalosti o sexuálních praktikách neodpovídající věku dítěte
  • Strach a vyhýbání se fyzickému kontaktu

Role učitele v této situaci:

Po prvním hovoru a otevření se dítěte s touto problematikou je vhodné zbavit se pocitu, že musím okamžitě zasáhnout (odloučit dítě od rodiny, kde se vykytuje násilí). Důležité je napomoci dítěti se zbavit jeho břemene. Učitel/ka by měl/a zasáhnout v okamžiku, kdy zjistí, že sociální pracovnice/k Oddělení sociálně právní ochrany dětí (OSPOD) situaci neřeší a nadále dochází k násilí v rodině. Jako každý občan má i učitel (ředitel školy) povinnost oznámit podezření na sociálně právní ochranu dětí a na policii. Než ale dojde k zásahu do rodiny, je nutné znát mechanismus domácího násilí.

Dítě můžete podpořit např. tím, že mu sdělíte, že:

  • Je velmi statečné, že Vám vše otevřeně sdělilo.
  • Že jste rád/a, že s Vámi o tomto problému mluví.
  • Že je Vám líto, co se jí/mu stalo / co zažilo.
  • Že to není její/ho chyba.
  • Že v tom není samo, že se takové věci staly i jiným dětem.
  • Že má právo na své pocity.
  • Že se pokusíte udělat vše proto, abyste jí/mu pomohl/a (ale neslibujte jim věci, o kterých si nejste jisti, zda je můžete učinit).
  • Že jste tam od toho, abyste ji/ho podpořil/a.
  • Tím, že o násilí hovoří, může pomoci sourozencům i rodičům.

Pokud jste si všimli některých signálů naznačujících, že by mohlo být dítě ohroženo násilím v rodině nebo Vám dítě tuto skutečnost přiznalo, je důležité, abyste zjistili, zda dítěti hrozí bezprostřední nebezpeční nebo opakování násilí. K tomu je potřeba znát i historii násilí v rodině, minimálně poslední incident.

Klaďte dítěti otevřené otázky, které umožňují, aby Vám svými slovy popsalo, co se stalo:

  • Řekni mi, co se stalo…
  • Co se stalo potom?
  • Kde jsi přišel/a k této modřině?

Nepokládejte otázky, které:

  • již obsahují domněnky, co se stalo nebo kdo to způsobil, např.: „Tu modřinu máš od toho, jak tě maminka uhodila?“
  • se ptají znovu na to, co Vám již dítě řeklo, např: „Jsi si jistý, že to byl strýček Pavel?“
  • se dotazují na to, proč se to stalo (děti si pak často myslí, že je za násilí obviňujete).Neslibujte nic, co nemůžete dodržet, neslibujte mu např., že to, co Vám právě řeklo, bude Vaše tajemství. Je důležité dítěti vysvětlit, že o některých tajemstvích se musí mluvit, aby se někomu mohlo pomoci nebo zabránit tomu, aby byl někdo zraněný. Řekněte dítěti, že o situaci budete hovořit pouze s lidmi, kteří se mu budou snažit také pomoci.

Při kontaktu školy s rodinou žáka může dojít asi k největším chybám a omylům. V případě domácího násilí nesmí nikdy dojít ke konfrontaci celé rodiny společně a zcela nevhodné je jako s prvním hovořit s rodičem, který se pravděpodobně dopouští doma násilí. Pokud dojde k takové situaci, je vzhledem k dynamice domácího násilí velmi pravděpodobné, že oběť násilí i dítě budou za nežádoucí chování (zveřejnění násilí) potrestáni. Nejdůležitější v této situaci je bezpečí dítěte a oběti násilí. Pokud dojde k chybám v intervenci, nebude pravděpodobně oběť chtít situaci dále řešit a dále již problematiku násilí otevřít. Nesprávná intervence do rodiny může vést i k dalšímu napadení oběti a jejímu ohrožení.

 

PUBLIKACE

ROSA vydala pro práci s mladšími školními dětmi publikaci Už umím říci NE! Nejen děti, které jsou svědky násilí nebo jeho oběťmi, mají posunuté hranice toho, co si k nim mohou druzí dovolit, co budou tolerovat. Pokud nemají tyto hranice zažité, mohou se snadno stát oběťmi jakéhokoli násilí, zneužívání. „Umím říct NE“ je kombinací čítanky / omalovánek pro nejmladší školní žáky, aby si uměly si stanovit hranice toho, co je přípustné a co ne, co budou a nebudou tolerovat. Protože NE by se měli naučit říkat nejen, když na ně někdo sahá a nelíbí se jim to, ale NE i když si s nimi chce povídat „někdo“ z počítače, NE když se jim někdo posmívá, NE když jim někdo bere svačinu, NE když je někdo chce doprovodit domů, NE když se jim nelíbí násilí a hádky doma. O zaslání souboru v pdf si můžete napsat na info@rosacentrum.cz

Aktualizovaná verze publikace je ke stažení zde.  Byla vydána v říjnu 2023 za podpory Norských grantů.

ROSA vydala pro pro pedagogické pracovníky základních škol  MANUÁL PRO UČITELE: Škola a děti vystavené domácímu násilí . Manuál pro pedagogické pracovníky byl aktualizován a znovu vydán v roce 2023 za podpory Norských grantů. Kapitoly: Co je domácí násilí, Dopad násilí na děti, Znaky, že děti mají problémy, Co může učitel vidět, Role učitele, Jak podpořit dítě, Když je rodič obětí, Škola a oznamovací povinnost, Škola a bezpečnostní plán, Násilný rodič ve škole, Praxe – intervenční tým, Prevence a práce se třídou, Kam pro pomoc, Právní minimum. Manuál je ke stažení zde:  Manuál ZŠ Rosa 2023 .

 

VÝTVARNÁ SOUTĚŽ    

ROSA Centrum pro ženy, z.s. vyhlašuje v rámci kampaně STOPNASILI.CZ výtvarnou soutěž v oblasti prevence domácího násilí a násilí ve vztazích teenagerů s tématy 
A – „Co si od druhých nemusím nechat líbit“
B- „Prostor, kde se cítím bezpečně“ 
Pro koho je výtvarná soutěž určena: žáci a studenti základních škol
Kam výtvarné práce žáků zasílat: výtvarné práce barevně naskenujte a pošlete na mailovou adresu info@rosacentrum. Cz nebo je zasílejte poštou na adresu ROSA centrum pro ženy, z.s., Na Slupi 14, 120 00 Praha 2. Na tuto adresu je můžete přinést i osobně.   Nezapomeňte nám s obrázkem poslat své  jméno, věk, školu a mail na paní učitelku.
Výtvarná soutěž probíhá od 10.10.2023 do 24.11.2023  Vyhlášení vítězných prací proběhne v rámci 16 akčních dní proti násilí na ženách, které probíhají od 25.11. do 10.12.2023. Autorům/autorkám vítězných prací budou předány ceny.