Dívky jsou od malička vedeny k tomu, že mají být ochotné, milé, dobré. Učí se potlačovat své pocity. Učí se, že jsou tu pro druhé, mají poslouchat jejich přání a plnit je. Očekává se to od nich. V období dospívání se tu navíc míchá idealismus, romantické představy o vztazích. Pokud vztah ztroskotá nebo se objeví potíže, hledají pak vinu v sobě.
Mladé dívky mohou věřit:
- že jsou zodpovědné za řešení problému ve svých vztazích
- že žárlivost, majetnictví, panovačnost, a dokonce fyzické obtěžování ze strany jejich partnerů je „romantické“
- násilí je „normální“, protože jejich přítelkyně a kamarádky prožívají to samé
- neexistuje nikdo, koho by mohly požádat o pomoc
Co můžeš cítit, když žiješ v násilném vztahu, jaké efekty má prožité násilí?
- ztrátu chuti, bolest hlavy, nervozitu, úbytek na váze
- nedůvěru v sebe, nedůvěru k ostatním
- deprese, hanbu, smutek, sebeobviňování, zmatek, úzkost, vinu, myšlenky na sebevraždu
Násilné chování je příčinou, že se cítíš zraněná, zastrašená, ohrožená a závislá. Cítíš zmatek, vinu, strach, bezmoc, smutek, stud. Za násilí je ale odpovědný jen ten kdo se ho dopouští.
Jak proti tomu bojovat?
- Nauč se vážit si sama sebe a buď vždy sama sebou.
- Nikdo nemá právo tě omezovat ani kontrolovat.
- Nikdo nemá právo tě ponižovat.
- Nikdo nemá právo tě udeřit. Ať jsi jakákoli.
- Přestaň omlouvat druhé a nehledej vinu v sobě.
- Stůj si za svými názory a nenechej se vtáhnout do neperspektivních debat o své neschopnosti či vině.
Nauč se být silná.
Silná neznamená ani tvrdá, ani neženská. Silná žena je ta, co:
- je ochotná a schopná dělat rozhodnutí o svých aktivitách, své budoucnosti a rodině
- vyjadřuje své myšlenky ve vztahu
- odmítá dělat věci co se jí nelíbí
- předpokládá, že lidé s ní budou zacházet s respektem, i když mají vztek
- očekává rovnocenné vztahy, kde partneři berou a dávají jeden druhému
- očekává, že jakékoli sexuální chování je na dohodě
- ví, že destruktivní vztahy zraní její sebevědomí a duševní i fyzickou pohodu
- ví, že jakékoli násilí je neakceptovatelné
Proč zůstávají dívky v násilném vztahu?
Často mají pocit že kamarádky prožívají to samé, mají svého kluka rády, chtějí jen aby skončilo násilí, nikoli vztah, věří slibům, že už se to nestane, mají strach z osamocení. Hlavně na střední škole je společenský status spojován se vztahy. Opustit vztah, i když je násilný, cítí jako ztrátu části své identity, mají strach že tím ztratí své přátele, mají strach z potrestání rodičů, myslí si (podle zažitých modelů v rodině) že toto je láska a že to k partnerskému životu patří a nebo jsou z rodiny „kde se takové věci nestávají“.
Chlapci obvykle nezačnou rovnou a zostra bitím své přítelkyně. To většinou přijde až po období verbálního a emocionálního násilí: snižují ji, říkají, že je „…hloupá, tlustá, odporná…“, útočí na její sebevědomí. V době, kdy začne fyzické násilí, je už její sebevědomí vážně poškozené. Když už si neváží sama sebe, je pravděpodobnější, že bude akceptovat fyzické násilí. Když si už sebe sama neváží, když je její sebevědomí zlomeno, je pro ni mnohem těžší vztah opustit.
Je mnoho důvodů, proč neopustí násilný vztah. Násilí totiž není trvalé, ale přichází v cyklech s periodami „líbánek“ po násilné epizodě, když násilník s kyticí růží v ruce říká: „Promiň, už se to nikdy nestane.“ Oběť ho většinou příliš miluje – chce, aby skončilo násilí, ne vztah. Myslí si, že partnera může změnit. Pak je tu ještě tlak okolí. Dívky si myslí a cítí to tak, že jsou v lepším postavení, když mají vztah. A páry mají obvykle stejné přátele, „a to je máme navždy opustit“? Co když mi nebudou věřit? Co když budou s ním? Zůstanu bez přátel? Chlapci, kteří se chovají násilně v soukromí, se totiž mohou jevit pro okolí jako milující, pečující a klidní. Dívky také mohou cítit hanbu, kterou jim dá okolí najevo, když připustí, že jsou oběťmi násilí.
Své slovo má i láska. Ženy se do mužů zamilují ještě předtím, než rozpoznají jejich sklony k násilí. Dokonce i poté, co už dojde k násilí, jsou ještě zamilované. Žijí v naději, že jejich „princ“ bude zase jako dřív. A ony mu k tomu svou láskou pomohou…
Ženy a dívky zůstávají v násilných vztazích z mnoha důvodů. Nezůstávají, protože chtějí být týrané. Mohou věřit:
- že jeho násilí je jen dočasné
- že s oddaností a láskou ho mohu změnit
- jeho slibům, že už se to nebude opakovat
Ženy mají tendenci zapřít, minimalizovat prožité násilí. Často věří svému násilníkovi, když říká, že násilí je „její vina“, začnou věřit, že svého partnera vyprovokovaly tak, jak jim říká. Paradoxně pak hledají chybu v sobě. Navíc se tu často mísí bezmoc a strach. Mladé dívky, které ještě nemají žádnou zkušenost se vztahem, se stydí. Mnoho dívek a žen nechce vztah ukončit, chtějí ukončit jen násilí.
Hlavním faktorem je STRACH. Mnoho dívek a žen věří hrozbám násilníka. Věří, že je zabije, když odejdou.
Mohou mít strach:
- z většího násilí
- z odplaty, když ji najde
- pronásledování
- výhrůžek sebevraždou
PROČ ZŮSTÁVAJÍ:
- Strach z osamění, stud.
- Strach z reakce okolí.
- Strach z reakce partnera.
- Bezmoc a ochromení.
- Zejména na střední škole je společenský status složitě spojován se vztahy.
Opustit vztah, dokonce i když je násilný, může způsobit, že se cítí, jako když ztrácejí neoddělitelnou část identity. Mohou si myslet, že je lepší být v násilném vztahu než v žádném vztahu, mohou mít strach, že když se rozejdou, přijdou i o přátele.
- Jsou zamilované a chtějí, aby skončilo jen násilí, nikoli vztah
- Mají pocit, že nikdo násilníkovi nerozumí tak jako ony
- Mohou mít strach z potrestání, pokud na to přijdou rodiče, že je nenechají dlouho se s někým scházet. Touží po nezávislosti na rodičích
- Ještě neprožily jiný zdravý vztah, aby mohly srovnávat, a také nejspíš viděly násilný model chování doma. Myslí se, že toto je to „být zamilován“, že to ke vztahu patří
- Mohou žít v rodině, kde se takové věci „nestávají“