Žárlivost patří mezi lidské emoce a je definována jako silná obava ze ztráty blízkého člověka. Často je to celá směsice negativních emocí, zahrnující hněv, znechucení, strach či smutek. Psychologové se vesměs shodují na tom, že na pozadí této emoce je vlastní pocit nedostatečnosti, méněcennosti a nízké sebevědomí. Postoj veřejnosti k žárlivosti není jednotný. Jsou tací, kteří žárlivost považují za důkaz pravé lásky, a naopak najdete zastánce názoru, že žárlivost je vlastností nezralých jedinců a do zdravého vztahu nepatří.

Intenzita žárlivosti je individuální, v některých situacích může působit pro mnohé i roztomile, ale spíše je to jev, který otravuje, znechucuje a ve své patologické podobě vztah jednoznačně devastuje. Žárlivost si ve své extrémní podobě nezadá s přesvědčením, že muž má na svou partnerku bezvýhradní právo a jako se svým majetkem i jedná. Žárlivec svou partnerku neustále podezírá z nevěry, často mu vadí, i když se na jiného muže jen podívá, natož kdyby se s ním bavila. Žárlit může agresor nejen na muže (spolužáky, kolegy z brigády či práce, spoluhráče), ale i na ženy – kamarádky své partnerky. V jeho očích jeho pozici ohrožuje kdokoli, komu by partnerka věnovala svou pozornost či náklonnost.

Na tomto místě nezmiňujeme žárlivost náhodou. Pachatelé násilí v partnerském vztahu jsou ve většině případů žárlivci, kteří chtějí mít svou partnerku jen pro sebe a vyžadují její naprostou oddanost. Partnerky v takových vztazích tráví mnoho času přesvědčováním o své věrnosti. Agresor – žárlivec se s jejím tvrzením (přesvědčováním, dokazováním) nespokojí a má připravenou celou sérii otázek, kterými partnerku zahrne při jakékoli příležitosti – když jde ven nakoupit, s kamarádkami na kafe, když se zdrží na tréninku.

Partnerka často může podlehnout dojmu, že svým „správným“ chováním dosáhne toho, že partner nebude muset žárlit. Žárlivost má však kořeny jinde – ne u ní, ale u partnera. Nejdřív by on musel projít velkou osobnostní změnou – musel by mít zdravé sebevědomí a přestat se neustále bát, že ho partnerka opustí kvůli někomu lepšímu. Pokud by našel vnitřní jistotu, nemusel by ji dohánět kontrolou, která mu tu jistotu má dodat. Taková změna však není snadná a patologický žárlivec a agresor k ní těžko dojde sám, protože většinou postrádá náhled na vlastní chování a nepřipouští si, že je u chyba u něj.

Mgr. Petra Suchanová, ROSA – centrum pro ženy, z.s.
Článek byl vytvořen v rámci projektu Stopnasili.cz za laskavé podpory NF AVAST.