Byla jednou jedna holčička, která se narodila milujícím rodičům. Dali jí jméno Milena. Měla také dva bratry, staršího a mladšího. Měla moc hezké dětství, rodiče se jí věnovali a dělali všechno proto, aby byla dobře vychovaná. Dobře vychovaná hodná holčička. Milena často slýchala, co hodné holčičky dělají a co ne. Kdybyste to nevěděli, tak hodné holčičky se vždycky chovají slušně, s nikým se nehádají, vždycky se snaží vyhovět, ustupují požadavkům ostatních, neříkají „ne“, dbají na to, co si o nich ostatní myslí. Hlavně nemyslí na sebe, to by přece bylo sobecké a nevychované.
Jak to vypadalo u Mileny? Na základní škole byla ve třídě trochu otloukánek, protože spolužáci rychle zjistili, kdo se nedokáže moc bránit, kdo dá opsat úkol, uklidí třídu… Mileně to vyhovovalo, myslela si, že tak to má být, že se tak musí chovat, aby ji měli ostatní rádi. Po nástupu na střední školu už ale chování spolužáků přitvrdilo a jí se role posluhovačky a taky sponzorky začala zajídat. Měla jen dvě blízké kamarádky, které se ji snažily chránit před ostatními. Svěřila se rodičům, kteří jí zrovna moc nepomohli. Připadalo jim, že Milena přehání, že to určitě není tak hrozné. V tomhle smyslu se jí snažili utěšit. Moc to nepomohlo, Milena se pořád necítila v kolektivu dobře. A taky přestala věřit rodičům, že jí pomůžou…
Ale potkala Michala a začali spolu chodit. Nejdřív bylo všechno krásný, Michal se choval úžasně. Trávili spolu spoustu času, měli společné zájmy. Čas trávený s ním jí vynahrazoval nepříjemnou situaci ve škole. Když se Michalovi svěřila, zachoval se fantasticky. Počkal si na její spolužáky a dal jim důrazné varování, aby jí dali pokoj. Lekli se a přestali si jí všímat. Její život najednou neměl chybu. Teda… časem se Michalovo chování začalo měnit. Byl podrážděný, protivný, odsekával jí a několikrát se na ni sprostě utrhl. Milena si říkala, že má asi nějaké starosti, blížila se mu maturita… Říkala si, že zase bude líp. Jenže nebylo. Michalovo chování se zhoršovalo, choval se k ní hrubě, sprostě jí nadával. Všechno se řídilo podle něj a ji ani nenapadlo, že by mu měla oponovat. Ve všem se mu přizpůsobovala, dělala to, co chtěl. A doufala, že už to jednou bude konečně stačit a on bude spokojený. Stálo ji to spoustu energie, ale nechtěla být sobecká. Pořád si myslela, že vztahu musí obětovat všechno a potom to bude fungovat.
Tak obětovala: svůj volný čas, protože si Michal nepřál, aby někam chodila; svoje kamarádky, protože je Michal neměl rád; svůj styl oblékání, protože Michal neměl rád, když nosila šaty a sukně; svoje názory, protože jí Michal říkal, že na to není nikdo zvědavý; svůj klid a pohodu, protože už se bála i nadechnout, aby to Michalovi nevadilo. Pořád ale věřila, že ho svou láskou změní. Nezměnila. Nebo ano?
Jestli věříte variantě, že hodná holka takhle ke štěstí přišla, zklamu vás. Zůstala hodnou holkou, která myslela na všechny ostatní, ale na sebe ne. Nejdřív myslela jen na to, aby byl Michal spokojený. Pak myslela na jejich děti, aby měly úplnou rodinu. Taky na svoje rodiče, kteří by se styděli, že se jejich dcera rozvedla. Její rodiče ani neví, že ji Michal bije, naposledy tak, že měla zlomený nos, naražená žebra, a vykloubené rameno. Neslušnější oslovení, které Michal používá, je „ty blbko“. Běžně je na ni sprostý a to i před dětmi, které proti ní začíná manipulovat. Vydělává totiž víc peněz a může si tak dovolit je uplácet drahými dárky. Milena ho musí ve všem poslouchat, jinak je jeho chování ještě horší. A neví, jak z toho ven… Rozvod by byl přece tak sobecký krok.
Být hodná je ušlechtilá a obdivuhodná vlastnost. Tento text nemá odsuzovat hodné lidi, ani se jim nemá vysmívat. Má sloužit spíš jako varování těm, kteří jsou hodní na svůj úkor. A také těm, kteří doposud nepochopili, že ne každý si zaslouží naše laskavé chování, jakkoli to může znít příkře. Jsou mezi námi lidi, kteří milé a laskavé chování považují za slabost a podle toho se chovají. Násilní partneři mezi takové lidi jednoznačně patří. Zároveň je potřeba si uvědomit, že nás v životě potkají situace, kdy se musíme chránit, protože nikdo jiný to za nás neudělá. Okolí nám může pomoci, ale základem je naše rozhodnutí a vůle něco ve svém životě změnit.
Mgr. Petra Suchanová, ROSA
Článek byl vytvořen v rámci projektu Stopnasili.cz za laskavé podpory NF AVAST.