Patrik patří mezi muže, co příliš neprojevují emoce. Ve svých 40 letech je exportním ředitelem nadnárodní firmy a jeho nejbližší okolí ho vnímá jako seriózního a úspěšného muže. Sofie u něj pracovala jako asistentka, když si přivydělávala při studiích v prvním ročníku na humanitně zaměřené vysoké škole.
Po půl roce ji Patrik pozval na večeři do jedné z nejluxusnějších restaurací ve městě. Sofii se Patrik líbil, vnímala ho jako sebejistého muže, který ví, co chce, takže ráda přijala. Po příjemném večeru skončili u něj v bytě a od té doby spolu chodili. Sofie žila na koleji, pocházela z jiného města a tak se nebránila, když Patrik po měsíci navrhl, aby se k němu nastěhovala.
V práci se k ní Patrik choval profesionálně, nikdo by zvenku neřekl, že spolu chodí. Po práci se sešli doma, kde již měli uvařeno, uklizeno. Patrik zaměstnával paní Lenku, která se stará o domácnost. Měl rád svůj standard a pořádek. Sofie nebyla zvyklá, že nemusí nic dělat. Když jednou o víkendu Patrik ještě spal, Sofie ho překvapila snídaní do postele. Byla ale rozčarovaná z jeho reakce. Ztuhnul a řekl jí, že v posteli nejí, je to nehygienické a nemá rád překvapení. Ať se to již neopakuje a odnese to. Když přišel za Sofií, řekl jen, aby se oblékla, že spolu vyrazí na brunch do jeho oblíbené restaurace, kam chodí jíst o víkendu, když nevaří Lenka. Sofie z toho byla zmatená, ale neřekla nic, věděla již, že je pro Patrika důležité, aby věci byly dle něj.
Měsíce běžely, společně pracovali, žili, chodili do společnosti, až ji Patrik představil jako svoji partnerku i svým obchodním partnerům, které považoval za přátele. Sofie se vedle něj cítila dospěle, vše mělo vysokou úroveň a svůj řád, který určoval Patrik. Vzhlížela k němu, byl tak zkušený a vždy věděl, co a jak. Sofie pocházela z menšího města a byla prvním člověkem v rodině, který studoval vysokou školu. Rodiče na ni byli hrdí. Patrik jim sice přišel o dost starší, ale působil seriózně a dcera zamilovaně.
Sofie se připravovala na zkouškové období a měla pocit, že na ni v práci Patrik nakládal ještě více úkolů, než běžně. Cítila se pod tlakem, a když se Patrikovi svěřila, že toho je na ni moc, řekl, že pokud chce někým být, musí to zvládnout nebo ať odejde ze školy. Čas měli jasně naplánovaný, divadlo, výstavy a společenská setkání s dalšími právníky. Sofie se snažila vše zvládnout, cítila se přetaženě, až jedno celé dopoledne pro zvracela. Zprvu si myslela, že je to z nervů, zkoušky úspěšně skládala jednu za druhou, ale nakonec byla těhotná.
Patrik měl z těhotenství radost. Velice se angažoval, chtěl vědět úplně vše. Stále se staral, jak se Sofie cítí. Od té doby nikam nemohla MHD, natož sama. Buď ji vozil osobně či jeho řidič. Sofie byla ráda, že se tak stará, brala to jako velký projev citu, byť se chvílemi cítila „přidušeně“. Z bytu se přestěhovali za město do Patrikova domu luxusní městské čtvrti , ve kterém vše fungovalo jako v bytě. Patrik měl na vše personál.
Sofii bylo stále špatně, Patrik za ni obratem našel do práce náhradu a sdělil jí, že musí ukončit školu. Sofie se o tom s ním snažila mluvit, škola pro ni byla opravdu důležitá. Patrik byl ale nekompromisní, jednou nosí jeho dítě a jsou věci, o kterých s ní nebude diskutovat. A tak se také stalo a Sofie ukončila své studium. Nakonec se musela přestat stýkat i s přáteli, s rodinou.
Sofie měla komplikovaný porod, přesto vše se jim ale narodila malá Maruška. Jméno vybral Patrik, patřilo jeho babičce. Sofie vzpomíná, jak se po porodu vše změnilo. Patrik, jako by viděl jen dceru a pokud doposud bylo vše v režii Patrika, s narozením Marie Anny se to výrazně zintenzivnilo.
Doma vše muselo být vydesinfikované, na kuchyňské lince nic nesmělo být. V lednici směly být pouze bio věci. Sofie se nesměla věnovat ničemu jinému, než péči o dceru. Patrik vyžadoval, aby se o dceru starala přesně tak, jak řekne. Její pocity, potřeby, musely jít stranou. Pokud chtěla hovořit o tom, jak se cítí, co by potřebovala, Patrik ji stopnul, že to není důležité a že tímto nebude ztrácet čas. Patrik se k ní choval chladně a tvrdě. Někdy měla pocit, že ji vnímá pouze jako inkubátor, který měl za úkol porodit dítě. Jediné možné téma byla dcera a to, co chtěl řešit Patrik. Sofie byla pouze v domě, případně mohla na zahradu a krátkou procházku po okolí. Vždy s ní ale byl někdo z personálu. Patrik tvrdil, že nemůže být sama, kdyby se něco stalo. Věděla, že pak Patrikovi říkají, jak její den probíhal, proto s nimi příliš nekomunikovala. Cestovat s Marií směla pouze autem s řidičem. Patrik tvrdil, že jeho dcera nebude jezdit v nehygienickém MHD, kde by se mohl něčím nakazit. Stejně nikam nesměla, jezdila pouze s dcerou k pediatrovi, kterého vybral Patrik, byl to jeho známý. Sofie se cítila tak osaměle, ničemně a chyběla jí máma. Naposledy jí směla poslat po porodu fotku Marušky, od té doby spolu nebyly v kontaktu. Celý den se věnovala Marušce, kterou trápilo bříško, hodně plakala. Když se Patrik vracel z práce, stávalo se běžně, že na Sofii křičel, proč je tak neschopná, že se neumí postarat ani o to dítě, které pořád pláče. Že nemusí vůbec nic, vše má pod nosem, a to jediné, co má na starosti, péči o dceru, stejně nezvládá. A to jako chtěla studovat. Často na ni křičel, že nestojí za nic. Jediné, kdy se cítila s Patrikem lépe, bylo, když chtěl sex. Byť to pro ni bylo stále ještě velice bolestivé, přetrpěla to, protože pak se nějaký čas choval lépe, nekřičel na ni a necítila to nesnesitelné napětí.
Marušce byl už skoro rok, babička jí ještě neviděla, a když se snažila spojit s dcerou, odbyla jí tím, že jsou obě v pořádku a vždy si našla výmluvu, proč se zrovna nemohou sejít. Patrik jí kontroloval mobil, takže si nedovolila napsat něco jiného. Pouze občas poslala fotku, aby na ní matka netlačila. Jeden den se ale Sofiiny rodiče objevili před domem a Sofie neměla to srdce je nepustit do domu. Byla rozpolcená, strašně ráda je viděla a také se hrozně bála toho, co bude následovat, až to zjistí Patrik. Rodiče byli šťastní, že je obě vidí. Když matka viděla, v jakém je stavu, že se třese a dívá se na hodinky každých 5 minut, nelíbilo se jí to. V obývacím pokoji s nimi byl Sofiin řidič, který jí měl být po ruce, kdyby něco potřebovala. Sofie věděla, proč s nimi je. Matka se pokusila otevřeně mluvit o tom, co se to děje, zda je v pořádku, Sofie jí ale utnula, že je vše v naprostém pořádku a byla strašně nervózní. Poprosila matku, aby už jeli a příště, aby dali dopředu vědět, že teď musí neodkladně s Maruškou odjet, má být u lékaře. Matce se situace nelíbila, dcera jí přišla vyděšená a celé to bylo zvláštní.
Když Patrik přijel domů, již o všem věděl. Nic neříkal a i přesto, že na sobě nedal nic znát, Sofie věděla, že zuří. Sofie o tom hned začala mluvit, že za nic nemůže, nenechal jí ale domluvit. Pouze řekl, že ji nepotřebuje, pouze dceru. A pokud se jí zdejší život nelíbí, nemusí žít žádný. Na světě se stává spousta nehod. Sofii zamrazilo a celá se roztřásla, věděla, že to myslí vážně. Následně dostal personál informaci, že pokud se její rodiče znovu objeví, nikdo neotevře bránu.
Matka Sofie se obrátila na organizaci Rosa s prosbou o pomoc, která s ní prošla možnosti i bezpečnostní plán. Matka Sofii napsala, že je moc ráda viděla a že kdykoli by s čímkoli potřebovala pomoc, moc ráda pomůže. Matka doufala, že dcera porozumí nabídnuté pomoci. Shodu okolností byla Sofie u svého praktického lékaře na preventivní prohlídce a podařilo se jí zatelefonovat matce z cizího čísla. Poprosila na toaletě jinou ženu, zda si od ní může urgentně zavolat. Sdělila matce, že má strach, že ji nechá Patrik zabít a že musí i s dcerou pryč, jen neví, jak. Matka jí sdělila, ať si potají zabalí své doklady, rodný list Marušky, kartičku pojištěnce a nejoblíbenější hračku. Ptala se Sofie, kam s dcerou smí chodit. V dohledné době měli jít na přeočkování. Dohodly se, že matka i s otcem budou čekat před čekárnou u pediatra a odtamtud je odvezou k sobě, v žádném případě nesmí o svém záměru cokoli říct a pokud by se cítila ohroženě, má ihned volat policii.
V současné době žije Sofie i s MAruškou u rodičů. Hned jak odešla, poslala Patrikovi e-mail s tím, že jsou s dcerou v pořádku a odchází od něj. A také kontaktovala OSPOD, se kterým spolupracuje. Nyní probíhá opatrovnický soud a Sofie dochází do organizace ROSA (www.rosacentrum.cz). Podle Sofiiných slov se postupně zase nadechuje, je to ale proces.
Mgr. Kristýna Bordeová