Znaky, že děti mají problémy
Každý rok jsou tisíce dětí vystavené násilí: doma, ve školách, prostřednictvím médií. Řada dětí zažívá domácí násilí – v ČR během svého života zažije násilí ze strany svého partnera 38 % žen. Nejčastěji jsou násilím zasaženy ženy na mateřské dovolené a ženy ve věku 30 – 44 let, tedy ženy, které mají doma školní děti. Bohužel v rodinách, kde k násilí dochází, jsou děti svědky násilí více než v 90 procentech případů, fyzicky na své děti útočí 40 – 60 procent násilných otců. Tyto děti jsou ovlivněny již samotným svědectvím násilí – násilné vzorce chování si přenášejí do dalšího života a kontrolu a moc, která je při násilí uplatňována, berou jako samozřejmé prostředky sociální komunikace. Mezi českými školami nebyl podobný průzkum veden, ale například v každé kanadské škole je přibližně 3 až 5 dětí ve třídě vystavených domácímu násilí. (Kincaid, 1982)
Děti z rodin, kde dochází k násilí, jsou ohroženy psychicky i emocionálně. Pokud jde o školní výsledky, je u těchto dětí pravděpodobné, že je zasažena jejich schopnost koncentrace, mohou se mentálně zpožďovat a přestávají stačit ve výuce vrstevníkům. Mohou si přenášet násilné vzory chování do vztahů s vrstevníky – ať už toho kdo šikanuje či terorizuje okolí nebo toho, kdo se stává potenciální obětí.
Pracovníci škol mají jedinečnou možnost dětem pomoci. Včasná identifikace domácího násilí v rodině žáka a studenta může vést k dřívější a efektivnější podpoře a intervenci pro děti a jejich rodiny. Učitel je v ideálním postavení: může identifikovat potíže studenta a žákovi může pomoci otevřít téma násilí, vyrovnat se s prožitými traumaty, intervenovat v jeho prospěch. Intervence založená na škole a preventivní iniciativy mohou snižovat rizikové faktory pro žáky. Učitelé ale musí vědět, jak v takových případech postupovat, aby nevhodně nezasáhli do rodiny a násilí nebezpečně neeskalovalo tak, že by byl ohrožen jak žák tak rodič – oběť násilí.
Vliv domácího násilí na děti
- • Přebírání odpovědnosti za týrání.
- • Stálá úzkost, že dojde k dalšímu násilí, a stresem vyvolané poruchy.
- • Vina, že nejsem schopen/schopna násilí zastavit. Vina, že mám ráda trýznitele.
- • Strach z opuštění.
- • Sociální izolace a potíže se vztahy s vrstevníky i dospělými.
- • Nízká sebeúcta.
- • Řešení problémů agresí (verbální, fyzickou, k vrstevníkům, dospělým, zvířatům).
- • Nepřebírání zodpovědnosti a svalování viny na druhé (tak jak mají odpozorovaný model od násilného rodiče).
Identifikovat rodinu, kde dochází opakovaně k násilí nemusí být jednoduché, protože pachatelé mívají dvojí tvář. Zcela jinak se chovají doma a jinak na veřejnosti. Okolí by mnohdy vůbec neřeklo, že ten slušný pán by doma mohl někoho ponižovat, vyhrožovat, nebo bít. I oběti se mnohdy snaží navenek působit tak, jako že se nic neděje, protože se za násilí stydí. Násilí v rodině se tak stává tajemstvím, jakýmsi tabu, o kterém nikdo, včetně dětí, nehovoří.
Změny v chování
Každé dítě reaguje na násilí v rodině a týrání jiným způsobem. Pokud dítě znáte delší dobu a všimnete si změn v chování a prožívání dítěte, může to být důležitým signálem toho, že se něco děje. Děti, které jsou aktivní, společenské a komunikativní se mohou stáhnout a být zamlklé, bojácné, vyhýbající se přímému kontaktu. Naopak děti, které byly spíše stažené, samotářské, tiché, mohou překvapit častým vyrušováním, výbušností a podrážděností.
Dlouhodobý stres, který se s násilím v rodině pojí, způsobuje také vyčerpanost a kolísavost pozornosti. Tak se může stát, že i výborný žák či žákyně podává v různých vlnách horší výsledky. Děti často reagují na traumatické a náročné situace tzv. regresí. Znamená to, že se vrací k již překonaným vývojovým obdobím. V praxi to může znamenat to, že se u dítěte, které již dobře vyslovovalo, objeví znovu dětská patlavost nebo začne koktat, dítě, které již zvládalo veškeré hygienické návyky se začne pomočovat apod. Také za šikanou a agresivitou mezi vrstevníky se často skrývá historie násilí v primární rodině. Děti nemusí agresivitu obracet jen vůči svým spolužákům nebo sourozencům. Nikoli neobvyklé je, že ji namíří samy proti sobě. Takové chování může mít podobu sebepoškozování (vytrhávání vlasů, řezání, škrábání do krve, vpichování různých předmětů do kůže apod.) nebo sebevražedných myšlenek či pokusů. Děti, které jsou vystaveny velkému stresu či násilí mohou reagovat tak, že jejich emoční reakce na týrání vymizí, děti své emoce jakoby odštěpí. Prožívat jakékoli emoce je pak velmi obtížné. Děti, které jsou vystaveny násilí mezi rodiči na tuto situaci reagují podobnými symptomy, jako děti, které jsou samy týrány a zneužívány. Strach a bezmoc totiž zažívají i ty děti, které násilí „jen vidí nebo slyší“.
Podle čeho poznám, že se něco děje?
Děti a dospívající, kteří jsou vystaveni násilí v rodině mohou vykazovat některé z následujících znaků. Jedná se o takzvané nespecifické symptomy, což znamená, že se vyskytují u dětí z rodin s domácím násilím, ale nejen u nich.
Mezi nespecifické symptomy patří:
- • Bolesti břicha , bolesti hlavy, zimomřivost, únava, ospalost
• Potíže udržet pozornost ve třídě, koncentraci na práci a učení se novým informacím, zhoršená krátkodobá paměť
• Smutek, stažení se, pokles přirozené zvídavosti
• Zvýšená aktivita, výbušnost, podrážděnost (u dětí, které byly před tím zamlklé)
• Úzkost a strach
• Nízké sebevědomí, nedostatek sebedůvěry, nejistota
• Zvýšené napětí, lekavost
• Poruchy příjmu potravy
• Záškoláctví
• Zhoršení prospěchu, výkyvy ve výkonnosti
• Útěky z domova
• Sebevražedné myšlenky nebo pokusy
• Obviňování se za násilí, ke kterému doma dochází
• Agresivita vůči vrstevníkům
• Regrese
• Opoždění psychomotorického nebo psychického vývoje
• Přehnané reakce na neúspěch, snaha po dokonalosti
Následující charakteristiky jsou již specifické pro různé formy násilí. Obvykle se vyskytují v kombinaci s některými z nespecifických symptomů, ať už se jedná o projevy v prožívání dítěte nebo chování.
Specifické symptomy fyzického násilí:
- • Modřiny, oděrky, zlomeniny a jiná poranění
• Neadekvátní vysvětlení nebo vyhýbání se vysvětlení vzniku poranění
• Zakrývání zranění či modřin oblečením (např. dlouhé rukávy, kaloty či sukně i v horkém počasí)
• Vyhýbání se hodinám tělesné výchovy nebo převlíkání se společně s jinými dětmi
• Strach z fyzického kontaktu
• Strach z odhalení a z toho, že by mohl být pachatel kontaktován
Specifické symptomy sexuálního zneužívání:
- • Zdravotní potíže jako chronické svědění nebo bolest v oblasti genitálií, pohlavní choroby
• Sexuální chování neadekvátní věku dítěte
• Znalosti o sexuálních praktikách neodpovídající věku dítěte
• Strach a vyhýbání se fyzickému kontaktu
