Když je rodič obětí

Při kontaktu školy s rodinou žáka může dojít asi k největším chybám a omylům. V případě domácího násilí nesmí nikdy dojít ke konfrontaci celé rodiny společně a zcela nevhodné je jako s prvním  hovořit s rodičem, který se pravděpodobně dopouští doma násilí. Pokud dojde k takové situaci, je vzhledem k dynamice domácího násilí velmi pravděpodobné, že oběť násilí i dítě budou za nežádoucí chování (zveřejnění násilí) potrestáni. Nejdůležitější v této situaci je bezpečí dítěte a oběti násilí. Pokud dojde k chybám v intervenci, nebude pravděpodobně oběť chtít situaci dále řešit a dále již problematiku násilí otevřít. Nesprávná intervence do rodiny může vést i k dalšímu napadení oběti a jejímu ohrožení.

Pachateli domácího násilí jsou v 95 % muži. Přestože neexistuje typický násilník, podle jehož typologie by bylo možné jej identifikovat na první pohled můžeme říci, že násilí se dopouští osoby s touhou mít vše pod kontrolou a kteří zneužívají moc v rodině. Charakteristická je pro ně dvojí tvář (Dr.Jekyll//Mr.Hyde). Navenek vystupují jako sympatičtí, pohodoví lidé, jsou komunikativní, okolím mohou být oblíbení, přesto za zavřenými dveřmi domova  beze svědků jsou násilní a bezohlední. Domácí násilí není afektivním jednáním, řada činů z naší praxe je dokonale připravená a propracovaná.

Charakteristika obětí domácího násilí

• 95% obětí tvoří ženy. Tyto ženy pocházejí ze všech socioekonomických skupin.
• Trpí nízkým sebevědomím a sebeúctou.
• Cítí se zodpovědné za násilí, trpí pocity viny, často popírají  strach a hněv, který cítí.
• Za násilí se stydí, dlouho se snaží situaci samy zvládat, vytěsnit, přizpůsobit se, udělat vše pro to, aby k násilí nedocházelo.
• Věří v mýty o domácím násilí - např. je přesvědčena, že ona selhala, nějak násilné chování partnera vyprovokovala… (podílí se na tom chování násilníka a i  postoj společnosti).

Pro okolí je někdy nepochopitelné,  proč oběť zůstává s někým či  ke komu se vrací,  kdo ji týrá. Žena, která je zcela závislá na trýzniteli, je  jím ale záměrně  izolována od  rodiny a přátel. Násilnický partner má kontrolu nad jejím tělem, prožitky, zájmy. Oběť slyší opakovaně, jak je neschopná, hloupá, je odkázána zcela na péči trýznitele, zažívá nadřazenost od partnera - bez něj by se neuživila, nesehnala práci atd. Partner kontroluje výdaje ženy, přiděluje finance, neustále shazuje ženu. Násilnický partner se uchyluje k ironii, posměškům k intelektu, postavě ženy, až zcela naruší její sebevědomí. Je-li ženě odpíráno jídlo, spánek, lidský kontakt - stane se tak paradoxně zcela závislá na svém trýzniteli. Násilný partner je tak jediný, kdo ji nějaký kontakt umožňuje. Ženy uvádí jako zničující pocit strachu, bezmoci a nejistoty. Oběť nikdy neví, co zapříčiní násilí, nebo  kdy se naopak nečekaně stane násilník milý a pečující, aby vzápětí opět použil násilí. Řada výzkumů potvrzuje, že oběti vystavené násilným situacím dodržují strategie přežití a identifikují se s násilníkem.

Proč zůstávají s násilným partnerem? Důvodem je:

• Strach z výhrůžek zbitím, zabitím, ztráty dětí, samoty.
• Nedostatek možností odchodu. Má různé příčiny: izolace oběti , přes citovou a ekonomickou závislost (některé ženy jsou zcela závislé na svém trýzniteli, nepracují, jsou od okolí izolovány).
• Lhostejnost společnosti.
• Láska - oběť doufá, že se partner  změní, má citovou vazbu k násilnému partnerovi.
• Náboženské přesvědčení.
• Zážitky z dětství, zvyk na přítomnost násilí, které se bere jako „normální“součást vztahu.

Obecné principy práce s obětí:

V prvé řadě je nutné získat důvěru ženy. (Hlavním důvodem proč žena - oběť domácího  násilí zůstává s násilnickým mužem je STRACH.)
• Důvěřujte jí.
• Nesuďte ji, naslouchejte jí.
• Dejte  jí najevo, že není odpovědná za spáchané násilí.
• Zachovejte při kontaktu s ní vždy klid.
• Oceňte  její snahu vyhledat pomoc.
• Respektujte její samostatnost.
• Můžete jí pomoci sestavit bezpečnostní plán (co může udělat, kam může odejít … VIZ kapitola Škola a bezpečnostní plán), ale lépe ji odkažte na organizaci pomáhající ženám - obětem domácímu násilí, které se na tuto pomoc specializují.

Musíte si být vědomi toho, že odpoutat se ze vztahu s násilným partnerem, trvá velmi dlouho.  Pro týranou ženu je leckdy velmi těžké odejít z bytu, bojí se z různých důvodů změny i např. jít do azylového zařízení (přestože se jedná o standardizovanou specializovanou sociální službu). Pedagogičtí pracovníci by měli vystupovat s empatií a opakovaně nabízet návštěvu specializované organizace, která se násilím v rodině zabývá. Je zde více zkušeností s prací s týranými ženami a větší úspěch na změnu situace v rodině.

Když si matku - oběť pozvete do školy:

• Sdílejte zájem o dítě, jeho školní prospěch.
• Je možné přizvat i výchovnou poradkyni/poradce/ , psycholožku.
• Vyjádřete jí podporu a dejte jí další kontaktní informace: k navázání spolupráce s pomáhajícími institucemi jako je:
      - Dětské krizové centrum
      - OSPOD
      - povzbuďte ženu, aby vyhledala pomoc v organizacích pomáhajících obětem domácího násilí: o.s. ROSA, Acorus a další podobné neziskové organizace
      - v případě náhlé traumatické situace vyhledat krizové centrum, např. Riaps
• Uklidněte ženu, že nebudete o situaci hovořit s násilníkem.
• Sdělte ji, že musí  ochránit své dítě před násilím.
• Determinujte, kdy už musíte situaci oznámit Oddělení sociálně právní ochrany dětí – podezření na týrání dítěte.