Děti svědci domácího násilí

Svědky domácího násilí se v rodinách, kde k němu dochází stává více než 90% dětí. Děti se svědky násilí stávají, pokud:

• Vidí fyzické nebo sexuální násilí.
• Slyší psychické nebo fyzické násilí.
• Vidí zranění způsobená fyzickým násilím.

Podle Světové zdravotnické organizace je přítomnost dětí při domácím násilí jejich psychickým týráním. V České republice spadají děti, svědci domácího násilí pod speciální sociálně právní ochranu dětí.

Děti, které se stanou svědky násilí mezi rodiči mohou mít podobné potíže jako děti, které jsou samy týrány. Rozsah důsledků, které na děti má přítomnost při domácím násilí závisí na několika faktorech:

• věk a pohlaví dítěte
• míra brutality násilí, jehož byly děti svědky
• reakce okolí (podpora či netečnost)
• počet útoků, jichž byly děti svědky
• nestabilní výchovné metody a tělesné tresty

Nejčastější důsledky násilí v rodině mohou mít následující podobu:

Psychické projevy:

• pocity úzkosti, bezmoci (děti nemohou násilí zabránit, ani matku ochránit, nemají kam se schovat či utéci)
• poruchy pozornosti, které vedou ke zhoršení prospěchu
• pocity ztráty, vzteku, smutku, zmatku, deprese, nízké sebevědomí
• sebevražedné tendence
• Děti mohou na prožité trauma reagovat regresí, tj. návratem do předchozích, již překonaných vývojových období. Příznakem takové reakce bývá často noční pomočování, žvatlání, pasivita a nadměrná přizpůsobivost, žádné projevy přirozené dětské zvědavosti, dobrovolná izolace, noční můry a děsivé sny.

Psychosomatické projevy:

• nespavost,
• zimomřivost,
• bolesti břicha a hlavy,
• zvýšená nemocnost bez nalezené specifické příčiny

Projevy v chování:

• poruchy přizpůsobení,
• projevy verbální i fyzické agrese vůči vrstevníkům i dospělým,
• útěky z domova,
• porušování pravidel a nerespektování hranic,
• vyrušování,
• dožadování se pozornosti,
• „věšení se“ na lidi okolo,
• nedostatek odstupu.

Děti si v průběhu svého vývoje osvojují řadu postojů a způsobů chování nápodobou. Pokud jsou svědky násilí v rodině, mohou přebírat tento model a aplikovat ho ve svých vztazích k sourozencům, vrstevníkům a později i do partnerského života a vůči vlastním dětem.

Jak ukazují některé zahraniční výzkumy a studie, (např. Rivera and Widom, 1990; Bailey et al., 1997) mezi pachateli a oběťmi šikany ve školách, stejně jako mezi mladistvými delikventy a pachateli násilných trestných činů ve věku mladších 18 let, tvoří velkou skupinu děti, které byli přímými svědky násilí v rodině.