Násilí není ani hádka, ani bitka.

Pokud jeden z partnerů disponuje absolutní mocí, nejedná se o konflikt, ale o násilí. Jeden z partnerů uplatňuje kontrolu a moc, ten druhý má pocity viny a strach. Nezůstává u jedné epizody. Násilí se stává časem horší a častější. Nabývá na intenzitě.

Násilí probíhá v cyklu. Opakuje se a zhoršuje:

Fáze 1 . - vytváření napětí

          Násilník: je rozčílený, žárlivý, podrážděný, explozivní
          Oběť: je úslužná, uctivá, pečlivá, obviňující sebe sama, má strach, chce udělat cokoli, aby se vyhnula násilí

Fáze 2. - týrání

          Násilník: ztrácí kontrolu, dochází k fyzickému a psychickému násilí
          Oběť: má strach, cítí bolest, bezmoc, ať udělá cokoli, násilník ji stejně napadne

Fáze 3. – líbánky

          Násilník: omlouvá se, slibuje, nosí květiny, projevuje lítost
          Oběť: věří mu, že se změní, odpouští, cítí naději a lásku

Tyto tři fáze se neustále opakují s různě dlouhými odstupy. Zpočátku to třeba může být i rok. Pravidlem ale je, že vše probíhá nikoli v kruhu, ale ve spirále – jednotlivé fáze se časem zkracují a násilí nabývá na intenzitě. Jedinou obranou  je: přerušit spirálu násilí rozchodem. Žádný rozchod není snadný, ale pokud spolu partneři zatím jen chodí, nemusí řešit otázky společného bytu, společných dětí, nejsou na sobě ekonomicky závislí, to jde ještě „relativně“ snadno.

Partnerské násilí, násilí ve vztahu i domácí násilí:

• je záměrné používání zneužívajících taktik užívaných jedním partnerem v intimním vztahu k získání a udržení moci a kontroly nad druhou osobou,
• není soukromou záležitostí, problémem páru, domácí hádka nebo pranice. Není ani momentální ztrátou nálady. Násilí je vědomá volba, za kterou nese odpovědnost násilník.

Násilí ve vztahu vyvolává v oběti zmatek. Střídají se časy dobré s obdobími, kdy dochází k násilí. Často je  násilí ve vztahu tak matoucí a bolestné, protože se tu míchá láska s násilím. O lásku zde ale v žádném případě nejde!

Monice  je 15 a nikdy předtím ještě neměla kluka. Nedávno se začala scházet s Petrem. Seznámili se na školní akci. Myslí si, že je tak bezva. Všechny její kamarádky jí říkají, jak musí být šťastná, protože má kluka. Nejprve si Monika  myslela, že to bylo romantické, jak jí Petr několikrát denně  volal. Nespoléhal nikdy jen na esemesky. Měl zájem, vždycky chtěl vědět, s kým právě je, kde je a kdy bude doma. Říkal jí, že myslel, že bude s ním a jen s ním, navždy. Monice zpočátku lichotilo, že je Petr  stále s ní, doprovází ji ze školy domů, do školy, všude s ní chodí, nechce aby chodila někam bez něj. Nedávno Petr začal Moniku  snižovat před kluky ze školy, napadl ji a řekl jí, že je nemožná, blbá a tlustá. Nechtěl, aby ztrácela čas se svými kamarádkami – Petr si myslí, že na ni mají špatný vliv. Hrozil jí, že se s ní rozejde, jestliže nebude dělat, co on říká, a že nikdo jiný ji nebude chtít. Žárlí, vyčítá, vyhrožuje sebevraždou, nadává jí. Monika chce, aby byl Petr šťastný. Ve skutečnosti udělá cokoli, jen aby si udržela svého přítele. Myslí si, že to tak stejně chodí ve všech vztazích okolo…

Zní vám to důvěrně známě? Bohužel, mnoho teenagerů prožívá totéž.