Možná tě napadlo, že za násilí můžeš ty. Protože kdybys měl včas napsané úkoly, uklidil/a si, neodmlouval/a, táta by se nerozčílil, nerozbíjel by věci, nenadával by mámě a neuhodil by jí.

Možná tě napadlo, že za násilí mohou sourozenci. Protože kdyby si uklidili a byli hodní, vaši by se nehádali…

Násilí  nikdy není tvá vina, ani vina  tvých sourozenců a ani mámy. Za násilí může jen ten, kdo se tak chová.

Někdy děti cítí, že se musí postavit na obranu dospělých, které mají rády. Je to normální pocit, ale nemůžeš změnit způsob chování dospělých ani zastavit násilí.

Děti nikdy nemají vinu za domácí násilí. Dospělí mají někdy dvě tváře. Ta jedna je milá, směje se, je laskavá, tu máš rád/a, ale ta druhá tvář je někdy zlá, nadává, té se bojíš. Za násilí nejsi odpovědný ty, ale dospělý, který  se ho dopouští.

Ty, tví sourozenci i tvoje máma máte právo cítit se doma  bezpečně a šťastně.